„Medúzy považuje většina z nás za typické obyvatele moře. Myšlenka, že bychom se s nimi mohli setkat v naší přírodě, tedy působí hodně kacířsky. Přesto je to tak. První doložený výskyt medúzky sladkovodní, o níž je řeč, byl zaznamenán ve Vltavě už v roce 1930,“ uvedl jednatel Moravského ornitologického spolku v Přerově Adolf Goegel.

Podle něj se nejedná o původní druh. „Jedinci, podle nichž byl tento druh popsán, byli nalezeni mezi exotickými lekníny v rybníčku v londýnském Regent´s Parku,“ řekl.

Až později se zjistilo, že druh pochází z jihovýchodní Asie. Dnes se s ním můžeme setkat v Evropě, Americe a nejnověji i v Africe. Zavlekl ho sem člověk a jeho dalšímu šíření napomáhají i ptáci. V

ývoj medúzky, která je příbuznější nezmarům než mořským medúzám, je velmi komplikovaný. Z vajíček se vylíhne průhledná plovoucí larva. Ta se přichytí někde na dně a vytvoří jen několik milimetrů dlouhý polotyp, podobný nezmarovi.

„Toto stadium bylo původně popsáno jako samostatný druh a o tom, že je to stadium medúzky, se ví až od roku 1924. Velikost medúzek může dosáhnout až tří centimetrů. Žahavé naštěstí nejsou, takže se jich lidé bát nemusí,“ uzavřel Goebel.