„O Hranicích zatím žádný dokument nevznikl, a tak jsme se rozhodli natočit jej sami. Nápad jsme dostali na zkoušce našeho amatérského divadla Štěk & spol., občanské sdružení. V létě se totiž v Hranicích zavedla průvodcovská služba a jeden náš člen, Ivo Macháček, byl také průvodcem. Právě jeho práce nás inspirovala,“ uvedl hlavní iniciátor celého projektu Michael Heger.

Prohlídková trasa trvá 45 minut, dokument, který půjde po její trase, by měl mít pro zachování spádu a pohodlné sledovanosti do půl hodiny. Tvůrci při něm vycházejí zejména z textu ředitelky muzea Hany Svobodové a kladou si za cíl představit divákům historické jádro města, tedy například zámek či portál bývalé radnice.

„Nechceme použít mnoho archivních materiálů, protože jejich hromadění ve videodokumentu je nudné. Snažíme se nacházet spíše drobné detaily a příběhy, které mnohem více historická data a souvislosti zlidšťují.“ vysvětlil Heger.

Podle něj je také důležité, aby dokument lidi zaujal. Právě z toho důvodu se filmaři rozhodli, že ústřední postavou dokumentu bude průvodce. Toho ztělesnil sám Heger.

„Průvodce jsme v dokumentu chtěli mít proto, aby divák nemusel pouze hledět na statické záběry domů s monotónním komentářem. A to i přes to, že je to výrobně mnohem složitější postup. Jeho role jsem se nakonec z nouze ujal sám. Jako bonus chceme přidat také pasáž o historii městského osvětlení, kterou máme natočenu z loňských Vánoc,“ vysvětlil Heger.

Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, pořídit materiál pro dokument není procházka růžovým sadem. Pro čtyřčlenný štáb bylo například obtížné, natáčet ve shonu města. „Hranice jsou přeplněné automobily, těžko můžeme natočit nějaký historický dům bez nich. Velmi hlučný kostkový povrch je nepřítel zvukaře. A někdy nám plány hatilo počasí,“ uvedl Heger.

Přesto však filmaři doufají, že se jim podaří pořízený materiál postprodukčně upravit do konce tohoto roku.

„Přehnané ambice nemáme. Z předchozích zkušeností totiž víme, jak obtížné a nákladné je takový videopořad vyrobit. Například jako občanské sdružení amatérských divadelníků bychom sotva dokázali zaplatit třeba jen pronájem profesionální techniky. Tu nám naštěstí zapůjčuje, prozatím zdarma, jistá spřátelená videofirma z Olomouce. Pro zajímavost: točíme stejnou kamerou, jakou používá ČT na další díly seriálu Hop, nebo trop,“ uvedl Heger.

Ten také prozradil, že chtějí dokument uvést v premiéře pro hranickou veřejnost. „A samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se náš dokument líbil tak, že by jej, třeba i dodatečně, odkoupením zafinancovalo město,“ poznamenal.

Pavlína Chmelařová