Výjimečně proto, že se kvůli své indispozici po prudkých schodech na střechu ještě nikdy nepodívali. Lipnická charita jim ale v pátek zajistila možnost dostat se výtahem a dále pak přes kanceláře úředníků až do unikátního parčíku, kterýmásvé místo na střeše.

„Cítíme potřebu vozíčkáře v Lipníku trochu zviditelnit, protože i v dnešní době se o nich bohužel ví poměrně dost málo,“ připomněla ředitelka lipnické charity Naděžda Vrbíková.

Ve městě je celkem devatenáct dospělých lidí a pět dětí trvale upoutáno na invalidní vozík. Na atraktivní podívanou ale přišlo jen osm z nich. „Někteří nemohli přijet ze zdravotních důvodů, za absencí řady z nich je ale obyčejný ostych,“ dodala Vrbíková.

Podle ní je nutno podobnými akcemi dostat takto hendikepované lidi více do povědomí veřejnosti a tím jim ulehčit jejich životní úděl. Jednou z těch, kteří se nestyděli přijít na obhlídku střešní zahrady, byla Kateřina Papežíková.

„Přijela jsem v doprovodu dvou nejmladších vnuček a jsem překvapená, jak je to tady krásné,“ řekla po prohlídce. Střešní zahradu viděl naposledy rok po druhé světové válce i další lipnický vozíčkář Jindřich Kurfürst. „Naposledy jsem tu byl asi jako patnáctiletý kluk. Učil jsem se hodinářem a do zámku jsme často chodili. Ze zahrady si jen matně vzpomínám na malou fontánku,“ vylovil z paměti šedesát let starý zážitek.