Zaměstnavatelé na Přerovsku se sice snaží striktně dodržovat zákoník práce a vycházejí ženám vstříc, žádné nadstandardní jednání nebo benefity ale očekávat nemohou.

Asi jedinou výhodou je upravení doby nástupu do práce tak, aby mohly zavést své děti do školky.

„Čas nástupu do práce jsme posunuli ze šesti na sedm hodin. Většině žen to vyhovuje, protože tak stihnou s dětmi školku,“ uvedl ředitel přerovského pivovaru Pavel Svoboda.

Podle jeho slov dbá firma na to, aby nebyly ženy v žádném ohledu diskriminovány – a to jak v otázce mezd, tak pracovního zařazení. Ve firmě navíc pořádají mimo pracovní dobu pro rodiče s dětmi nejrůznější společenské akce.

„Každoročně je to třeba oslava dětského dne a další akce pro děti,“ dodal ředitel.

Stejným způsobem se snaží podat pomocnou ruku ženám s malými dětmi také další přerovská firma Kazeto. Je to částečně dáno i tím, že více než sedmdesát procent zdejších zaměstnanců tvoří právě ženy.

„U nás je z celkového počtu tisíce pracovníků 664 žen, takže jejich požadavky musíme brát v potaz a snažíme se jim jejich situaci usnadnit,“ dodala k tomu personalistka z firmy Kazeto Pavlína Mrázková.

Podle jejích slov se ve firmě do budoucna chystají některé reorganizační kroky, které by více zohledňovaly nároky matek s dětmi.

„Žádné firemní mateřské školky nebo výhody tohoto typu u nás nejsou. Ženy ale mohou do práce přijít až na sedm hodin,“ dodala.

Hektická doba a s ní související velké pracovní nasazení žen – tak hodnotí dnešní situaci mnohé matky, které se starají o malé děti a zároveň se nechtějí vzdát své kariéry.

Ty připouštějí, že aby nepřišly o zdroj příjmu, musejí se často spoléhat na pomoc příbuzných. Zejména tehdy, když jim onemocní dítě.

Zatímco ale ve velkých firmách považují odchod matky s nemocným dítětem na paragraf za běžnou věc, jinde je to problém. „Jít na paragraf je v zákoníku práce. Pokud to ale zaměstnanci není umožněno, může s tím mít zaměstnavatel potíže,“ vysvětlil ředitel přerovského pivovaru Pavel Svoboda.

Podle jeho slov je samozřejmostí, že když ve firmě některé z pracovnic onemocní dítě, mánárok na paragraf. Zkušenosti některých maminek z menších firem na Přerovsku jsou ale jiné.

„Ve firmě je nás málo, takže mi nic jiného ani nezbývá. Paragraf si nemůžu dovolit. Proto jsem s nemocným synem doma jen první dva dny, a to když má horečku. Potom už malého hlídá babička,“ svěřila se matka pětiletého hocha z obce na Přerovsku.

Maximálně se věnovat svému dítěti a zároveň nezanedbávat firmu se snaží šéfka přerovského Exekutorského úřadu Jitka Studená.

Ta se snaží zvládnout obě role a denně si s sebou bere do práce svého desítiměsíčního syna. „Nic jiného mi ani nezbývalo, pokud jsem chtěla, aby firma dál fungovala. Na mateřskou dovolenou jsem si nemohla dovolit jít. Mám totiž třicet zaměstnanců,“ řekla Studená.

Ta se podle svých slov vrátila do práce už dva týdny po narození syna. „Má v úřadu svůj pokojíček a je v práci spolu se mnou. Výhodou je, že má ve firmě i tátu – takže se v péči střídáme,“ popsala.

Podle jejích slov byly nejhorší začátky. „Když už jsme si ale zvykli na určitý režim, daly se obě role skloubit. Člověk se jen musí naučit přepínat z role matky do role zaměstnavatelky,“ uzavírá Studená.