Jenže bezdomovci jsou často nejen bez střechy nad hlavou, ale taky bez koruny. Charita ujistila, že fungování ojedinělé ambulance pro lidi v nouzi, zavedení poplatků neohrozí.

Provozovatelé ambulance, po jejímž zřízení se dlouho volalo a která je teprve druhou v Česku, neskrývali, že zavedení poplatků jim přinese starosti. „Jistě přinesou různé komplikace. Ještě však budeme jednat s pojišťovnou, protože v některých detailech, zvláště pokud se týká našeho projektu, není ve všem zcela jasno,“ uvedl vedoucí střediska Samaritán pro lidi bez domova Petr Prinz.

Protože ordinace je propojena se střediskem sociální pomoci, pracovníci většinou mají přehled o tom, zda klienti skutečně jsou v takové nouzi a nemohou poplatek uhradit. „Máme registr několika stovek lidí a tyto informace známe. Pokud bude dotyčný skutečně v nouzi, v takovém případě jej uhradíme za něj. To ovšem bude ve výjimečných případech. Rozhodně to nebude tak, že v naší ordinaci se nebude platit, zatímco všude jinde ano. Filtr nastavíme tak, aby ambulance nebyla zneužívaná,“ uvedl Prinz.

Ordinace ve Wurmově ulici je zkušebně v provozu od prosince a o její služby je nemalý zájem. Od ledna, kdy bude mít smlouvu s pojišťovnou, bude fungovat oficiálně.

„Pokud by kvůli poplatkům hrozilo, že by projekt mohl ztratit své poslání, budeme hledat řešení, aby tito lidé měli dostupnou péči,“ ujistil Prinz.

O spuštění ambulance v Olomouci se rozhodlo poté, co před rokem zemřel bezdomovec před bránou olomoucké fakultní nemocnice. Případ ukázal na mezery v primární péči o lidi bez domova a přiměl magistrát, charitu a nemocnici, která doposud takovou ordinaci supluje, aby se bezdomovci zabývaly.

Zdravotní sestra a lékař jsou v ordinaci denně zhruba čtyři hodiny, většinou dopoledne. Bezdomovci zřízení ambulance přivítali. „Já mám lékařku a pojištění si platím. Mám ale kamarády, kteří žádný příjem nemají a pojištění si neplatí. Těm by to hodně pomohlo. Takhle nikam nejdou a věří, že problém se sám spraví. Když už je jim moc zle, záchranka je zaveze do nemocnice, kde dostanou základní ošetření,“ popisoval již dříve život bezdomovců dvaašedesátiletý Jirka.