Symbolicky ve stejném roce, kdy si diváci v České republice připomínají významné výročí. Od zahájení zkušebního vysílání na území tehdejšího Československa uplynulo sedmdesát let.

Karel Krčmař poskytl jen několik dní před svým nečekaným odchodem rozhovor Přerovskému a hranickému deníku, ve kterém vzpomínal na své mládí a vyprávěl o profesi, které se věnoval aktivně přes čtyřicet let.

Jaká byla cesta k této profesi? Bylo to vaše vysněné povolání už od dětství?
Od mládí mě zajímalo všechno, co se týkalo radiotechniky. Když jsem si tedy po základní škole vybíral, co budu dál studovat, zvolil jsem si učební obor radiomechanik a nastoupil do prvního ročníku školy ve Šternberku. Následně se škola ve Šternberku zrušila a byla přemístěna do Přestavlk, kde jsem absolvoval druhý ročník.

Pak se zase přestěhovala do Lipníku nad Bečvou - a tam jsem v roce 1959 ukončil třetí ročník závěrečnou zkouškou. Během studia jsem vykonával praxi v radioopravně v Hranicích. Po vyučení v roce 1959 jsem tam nastoupil do pracovního poměru.

V témže roce se začaly zavádět televizní přijímače a na tuto skutečnost bylo nutné reagovat založením opravárenských dílen. Postupně i v radioopravně v Hranicích vznikl tým opravářů televizních přijímačů ve složení: vedoucí Vlastimil Matějka a členové Josef Viliš, Lubomír Kocourek, Alois Jurák, Jaroslav Útrata, Jiří Hubálek a Karel Krčmař. Postupem času se tým rozrůstal o další členy.

Kaple Povýšení sv. Kříže ve Velké.
Ve Velké opravili kapli zdobenou unikátní výmalbou. Chystají třídenní oslavy

Celý život jste zasvětil jednomu oboru a pracoval na jednom místě. Jak na to vzpomínáte?
Od roku 1959 jsem pracoval jako radiomechanik a opravář černobílých televizních přijímačů. Byl jsem zaměstnaný u komunálních služeb města Hranice a následně u Okresního průmyslového podniku Přerov s místem pracoviště Radiotelevizní služba Hranice. Práce mě bavila a stala se mým koníčkem.

Ve volném čase jsem si pro sebe a rodinu sestavil první televizní přijímač Tesla 4001. Vzhledem k tomu, že byl široko daleko v místě bydliště jediný, scházeli se u nás sousedé například při vysílání sportovních zápasů. Abych potvrdil, jak jsem měl svůj obor rád, sestavil jsme další televizní přijímače, kde jsem využil své schopnosti z oboru.

Tyto přijímače jsem sestavoval z ověřených a bezporuchových dílů. Tím vznikaly málo poruchové televizní přijímače. Po zrušení Okresního průmyslového podniku Přerov v roce 1991 jsem v oboru nepokračoval.

V roce 1992 jsem nastoupil jako elektrikář do podniku Cement Hranice, kde se připravovala zahraniční linka na výrobu terasové dlažby. Tam jsem pracoval až do důchodu.

Výstava Světlo sklem Ondřeje Strnadela je k vidění ve Zbrašovských aragonitových jeskyních.
Zbrašovské aragonitové jeskyně lákají v létě na Světlo sklem Ondřeje Strnadela

Co vaše profese obnášela?
Opravy rádií a černobílých televizních přijímačů v dílně i u zákazníka. Specializoval jsem se na opravy a úpravy černobílých televizních přijímačů. Mnohdy to nebylo jednoduché, protože nebylo možné sehnat originální náhradní díly, a proto jsem musel volit náhradní řešení ve formě přestavby obvodů na dostupné náhradní díly. Většinou se jednalo o vadnou elektronku, kondenzátor nebo odpor. V pozdější době zmizely z přijímačů elektronky a byly nahrazeny polovodičovými součástkami. To sebou přineslo vetší spolehlivost přijímačů.

Rád vzpomínám na opravy u zákazníků, kdy jsem zažil spoustu kuriózních situací. Zákazníky v okolí Hranic jsem navštěvoval za každého počasí. Zpočátku na motocyklu ČZ 125. Jednou jsme třeba jeli s kolegou a přes ramena měli složenou anténu na délku 1,8 metru. V zimě jsem zase přijel s kolegou k domu, kde nám otevřela stará paní a vedla nás do obytné místnosti s televizním přijímačem. V místnosti, kde se netopilo, ležely na podlaze zvířecí předložky. Když kolega na jednu z nich šlápl, zjistil, že je to živý pes. Oba jsme se strašně lekli. Podobných historek byla spousta. Když jsem jednou opravoval televizní přijímač zezadu, požádal jsem paní domu, aby donesla zrcadlo.

Za nějakou dobu se vrátila s hrncem sádla. Nerozuměla totiž zrcadlo, ale sádlo.

Maminka Vanda z Hranic se stará o svého hendikepovaného syna Ladislava už 35 let.
Pro maminku Vandu z Hranic a jejího postiženého syna se vybralo přes 100 tisíc

Technologie jdou rychle kupředu. Někdejší televize se od těch dnešních výrazně liší, a to jak vzhledem, tak funkčností. Jaký máte názor na pokrok v oboru?
Je to velká změna. Kvalitnější obraz, menší energetická náročnost a spolehlivost. Měl jsem to zdánlivě jednodušší, protože jsem začal opravovat televize v době, kdy nebylo tolik druhů. Zpočátku to byly například televizory Tesla 4001, Akvarel, Athos a Ametyst. V dnešní době je více druhů a výrobců, a proto si myslím, že to dnešní opraváři mají složitější.

Také tehdejší televizní program se dost lišil od dnešní nabídky. Na co jste se rád v televizi díval dříve, a na co se díváte dnes?
Tenkrát byl jen jeden český program, později dva. Na vhodném místě se dalo využívat příjem zahraničních vysílačů Katowice nebo Vídeň. Rád jsem se díval na filmy pro pamětníky a programy o přírodě. Dnes se rád dívám na program Šlágr, dokumenty o přírodě, historii.

Máte ve své rodině nástupce? Vydal se někdo profesně vaším směrem?
Nemám, a to byl také důvod, proč jsem po zrušení opravny nepokračoval v oboru televizní mechanik.

Rozhovor poskytl Karel Krčmař Přerovskému a hranickému deníku 6. července 2023. Bohužel se nedožil jeho vydání, protože 9. července náhle zemřel.