Slavotínek: Zoo chybí sloni. A voda pro tučňáky

Jak jste se dostal k práci zootechnika v olomoucké zoo?
Tehdy jsem četl ve Stráži lidu inzerát, že nově vznikající svatokopecká zoo shání zootechnika. Protože jsem v tu dobu pracoval na školním statku v Zemědělské technické škole v Olomouci, řekl jsem si, to je ono, odedávna jsem po něčem takovém toužil. Přihlásil jsem se a, aniž bych to očekával, přijali mě. Nastoupil jsem 1. prosince 1963 a hned jsem tak trochu přišel o iluze.

Jak to?
Předtím jsem zootechnika dělal, takže jsem věděl, co tato práce obnáší. Ale tady jsem pracoval jako skladník, řidič, zootechnik, prostě všechno, co bylo potřeba. V té době měla zoo všeho všudy dvacet zaměstnanců.

Po dvaceti letech jste se však stal ředitelem.
Nenastupoval jsem s tím, že budu dělat ředitele. Šel jsem pracovat do zoo, protože mám rád zvířata. Ze zootechnika jsem se stal náměstkem a pak v roce 1984 ředitelem. Během svého působení v zahradě jsem se snažil úroveň tak říkajíc popotáhnout výš. Rád bych se však ještě vrátil k roku 1964, kdy zoologickou zahradu měli dokonce i zrušit. I přesto jsme však postupem let dosáhli třetí největší návštěvnosti mezi zoologickými zahradami v České republice.

Mohl byste jako odstupující ředitel popsat historii olomoucké zoo?
Ve středu Olomouce ve Smetanových sadech vznikl počátkem padesátých let provizorní zookoutek. Veřejnost a zejména děti o něj projevily velký zájem. Rozšířením zookoutku se začal vážně zabývat tehdejší Krajský národní výbor v Olomouci a jeho realizací pověřil odbor přírodních věd Krajského vlastivědného muzea. Včervnu 1956 byla zoo slavnostně otevřena. Do roku 1989 však tehdejší majitelé zahradu budovali v akci „Z“, což byla svým způsobem, s odstupem času, tragédie. Když se stavěl pavilon za dva miliony, tak práce za milion šest set tisíc měla být udělána zadarmo, pomocí neplacených brigádnických hodin. Skutečnost však byla jiná, pavilon nakonec přišel na tři miliony.

Měla být zoologická zahrada na Svatém Kopečku od začátku?
Vybíralo se z několika míst, například i z olomouckého Výpadu. Vybudovat zoo na Svatém Kopečku však bylo rozumné – ze svého pěkného umístění těží do dneška. Krásné prostředí, ve kterém se nachází, nám závidí mnoho ze všech patnácti zoo v republice. Jednu malinkou chybičku bych však přeci jen našel. Prakticky od prvních let existence se potýkáme s nedostatkem vody, jsme totiž na kopci. Ochuzuje nás to o možnost chovat hodně druhů zvířat, které by tu být mohly. Například tučňáky nebo lachtany.

Existuje nějaké řešení?
Při dnešních cenách vody je to prakticky neřešitelné. Museli bychom se napojit na městský vodovod a ceny jsou hodně vysoké. Zatím máme svoji vodu ze čtyř vrtů a vodárny.

A nejčastější problémy?
Jde samozřejmě o peníze. Jsme příspěvkovou organizací, což znamená, že nemůžeme fungovat bez pomoci příspěvku zřizovatele a různých sponzorských darů. Domnívám se však, že naše zoo nehospodaří špatně. Dosáhli jsme padesátipětiprocentní soběstačnosti, což znamená, že na víc než polovinu provozních nákladů si vyděláme vlastními silami. Bohužel zoologické zahrady v Česku nemají možnosti jako zoo v zahraničí. Vstupné se tam pohybuje v přepočtu na koruny kolem pěti set. Kdyby bylo možné přistoupit na to, že se vstupné bude pohybovat kolem tří set čtyř set korun, budeme soběstační. Ale u nás k tomu ještě neuzrála doba.

Myslíte si, že by za tři sta korun do zoo někdo chodil?
Nechodil. Současná lavina zdražování, která samozřejmě dopadne i na provoz zoologických zahrad, to nedovolí. Přecházíme z pěti na devítiprocentní DPH. Kupní síla obyvatel Česka je na to příliš slabá.

Co zoo v Olomouci chybí?
Čas od času děláme průzkum, co by tady návštěvníci chtěli mít. Chybí jim hlavně sloni. Při loňských komunálních volbách mě však potěšila olomoucká ODS, která si dala do programu, že slony v zoo pro obyvatele zajistí. Domnívám se, že se to může povést.

Jak těžké je vůbec zvířata získat?
Není to zdaleka tak složité, jako postavit vhodné prostory. Jsme členy evropské a světové unie zoologických zahrad a zde kladou na chov zvířat vysoké nároky. Také záleží na tom, o jaký druh jde. Například sehnat gorily pro budoucí pavilon lidoopů, který se snad v zoo začne stavět již v roce 2009, je velmi složité.

Jsou problémem i peníze?
Ani ne. Nedají se totiž volně za peníze sehnat. Chov zvířat ohrožených v přírodě vyhubením podléhá velmi přísným mezinárodním předpisům. Z přírody je neseženete. Všechna zvířata, která žijí v zajetí, jsou také již v zajetí narozena a v mnoha případech i několik jejich předchozích generací. Jejich chov řídí koordinátoři, které stanovuje Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií. Ty si dávají zvířata zadarmo, platí si pouze náklady na přepravu, a příslušné veterinární a správní poplatky. Pokud zoo chce chovat nový druh zvířat, která patří mezi ohrožená vyhubením, musí odpovídat příslušným nárokům toho kterého druhu na chov a pokud bude tato kritéria splňovat, koordinátor chovu v rámci EAZA rozhodne, zda, kdy a která zvířata dostaneme.

Na které úspěchy jste pyšný?
Určitě je to narození žirafích dvojčat v roce 1999. Šlo spíše o náhodu, protože více mláďat se u žiraf rodí velice zřídka a většinou brzy po porodu uhynou. Úspěchem je hlavně to, že se dvojčata podařilo odchovat do dospělosti. Dnes samička Kabuki žije u nás a její bratr Kabu působí v ostravské zoo jako hlavní plemeník. Jejich narození bylo raritou, úspěšný odchov ukázkou kvalitní práce chovatelů, zoologů a veterinární lékařky, podpořené dlouholetými zkušenostmi s chovem žiraf v naší zoo. Počet mláďat žiraf , která v olomoucké zoo přišla na svět , bude v příštím roce snad čtyřicet.

Chtěl jste někdy s „ředitelováním“ skončit?
Asi ano, a je to právě teď. Myslím si, že už je čas, abych změnil směr. Řada mých spolužáků je už na onom světě a myslím si, že bych nemusel pracovat až do poslední chvíle. Rád bych ještě cestoval. S myšlenkou odchodu už koketuji asi pět let. Nyní jsem dozrál k tomu, že bych měl opravdu skončit.

Nebude vám práce chybět?
V tomto momentě ne. Co se však týče budoucnosti, tak věřím , že nemám dveře zavřené a že se sem budu chodit dívat, jak zoo prosperuje a jak se jí daří. A samozřejmě, pokud bude zájem, tak rád i přispěji svým názorem.

Co po Novém roce čeká nastupujícího ředitele?
Je potřeba být vždy připravený a mít nachystané projekty a plány. V této chvíli tomu tak je. Stavba pavilonu lidoopů je ve fázi, kdy je vydané i stavební povolení. Vše však záleží na dotacích z Evropské Unie. Je to velká suma. Město Olomouc by ji totiž nemohlo zaplatit samo, přesto zařadilo tento plán do svých priorit. Ostatní projekty zoo jsou menší, ale neméně důležité. Lidé se prostě musejí alespoň každý druhý rok dočkat nějakých novinek, což je pro návštěvnost důležité.

Do konce roku zbývá už jen pár dní. Co budete dělat v prvním volném týdnu?
Určitě si ho budu užívat a uvítám i to, že si déle pospím. Teď vstávám před šestou hodinou, ale když je víkend, tak to rád protáhnu do půl osmé. První týden bude tedy ve znamení delšího spánku. Dále mám nachystaných spoustu aktivit, které jsem zatím odkládal. Říkal jsem si, až budu nemocný nebo až budu v důchodu, tak konečně přečtu tu hromadu knih, kterou mám doma. Dva tři měsíce mě to určitě bude bavit, pak uvidím, co bude dál.