Začátkem května zazářil také ve slovenském městě Nováky. Nejen, že vyhrál 1. místo ve své kategorii, ale v konkurenci bezmála sta soutěžících se stal absolutním vítězem, čímž se stal Laureátem 12. ročníku.

„Vůbec jsem to nečekal,“ okomentoval svůj úspěch ve Zlatém pásmu v celostátní pěvecké soutěži Novácký talent s mezinárodní účastí.

O šestnáctiletém Kryštofovi by se bez nadsázky dalo mluvit jako o multikulturním talentu, vedle zpěvu totiž hraje také skvěle na saxofon, před několika lety závodně tančil a nyní studuje prvním rokem na Janáčkově konzervatoři v Ostravě hudebně dramatický obor herectví. To mu ale nestačí.

„V Ostravě chodím také do Základní umělecké školy Eduarda Marhuly do pěvecké třídy paní učitelky Oľgy Bezačinské, která mě na soutěže připravuje, a velmi ji za to děkuji,“ vyjádřil mladý talent.

Jablko nepadá daleko od stromu

To, že jablko nepadá daleko od stromu, je u Kryštofa naprosto trefné. Díky dědovi, známému hranickému trumpetistovi a jazzmanovi Bronislavu Ludmilovi a rovněž jeho mamince, která řadu let zpívá v hranické vokální skupině Vokalamita, vyrůstal v hudbě a zpěvu už od narození.

Velké štěstí má rovněž na své pedagogy. Jeho učitelem na saxofon byl i nedávno zesnulý výtvarník a jazzman Karel Konečný z Hranic.

„Vyučoval mě základní jazzové standardy. Za ten rok mi toho dal opravdu hodně. Hráli jsme staré jazzové fláky, které musí každý muzikant znát , aby se mohl posunout někam dál. Jsem mu za to velmi vděčný,“ vzpomíná Kryštof, který na saxofon hraje šest let.

V současnosti mu své zkušenosti a um předává jeden z nejlepších saxofonistů v republice jazzman Michal Žáček, vyučující na téže ostravské umělecké škole.

Od mala mě to táhlo se před někým předvádět

Herecké vlohy v sobě pozoroval už od mládí, a proto byla po ukončení základní školy konzervatoř jasnou volbou. „Od mala mě táhlo se stále před někým předvádět, a tak se stalo, že jsem na konzervatoři. Chvíli jsem hrál i s divadelním souborem Tyl z Drahotuš a moc se mi to líbilo,“ vzpomíná na své herecké začátky.

Tanci se už sice mladý umělec nevěnuje, ale stále si nechává pootevřená vrátka.

„Chtěl bych se k tanci vrátit, hrozně mě to bavilo a naplňovalo, a mám pocit, že i více než ta hudba,“ přiznává.

A jaké má Kryštof Janáček plány do budoucna? „Právě v létě letím do New Yorku, zařídit si tam pár možná zajímavých plánů. Mám tam kamaráda, který studuje na Manhattanu, jmenuje se Benjamin Kotík, syn slavného dirigenta (pozn. red. Petr Kotík je český hudební skladatel, dirigent a flétnista žijící v New Yorku). Takže tam spolu něco podnikneme, uvidíme, co se nám podaří,“ uzavírá.